Protože to třeba už nikdy potom vidět nemusí

Žádný turné. Žádná dodávka s aparátem. Chlap sedne na vlak, vezme kytaru a jede se podívat, jak si žijou kámoši na druhém konci republiky. U toho si něco zazpívají, popijou, a pak zase sedne na vlak a jede domů.

Takhle vypadá „Střepy a střípky“ — sólový projekt Petra Matěje alias Sida, frontmana Starých pušek. Ne turné, spíš střípky z kariéry. Větší písničky, menší písničky, všechny škatulky otevřené. „Když si teda vzpomenu na text,“ dodává.

V roce 2024 vydal pod hlavičkou Stará puška album „Děkuji, jsem syt!“ — hořkosladkou desku, která zní jinak podle toho, v jakém rozpoložení ji člověk pouští. Řekl tehdy, že je pořád ve fázi hledání a až to najde, bude čas skončit. Kde je teď? „K obojímu mám nějak daleko.“

Staré pušky letos hrají jen vlastní festival na Hlučíně. Sid mezitím pořídil chatu u řeky — tu, o které zpívá ve „Zpívej mi“. Akorát místo ryb za oknem má vodu ve sklepě. „Na psaní to vliv má. Spíše na jiné útvary než písničky… ale vlastně už tam jeden song vznikl. Tak uvidíme, co s ním.“

Co rozhoduje, jestli písnička bude hořká nebo sladká? „Nálada při tvorbě je ten určující faktor. Ale záleží, jak se potom podaří ji vyvážit tím druhým protipólem.“

A proč má člověk vylézt z baráku a přijít? „Protože to třeba už nikdy potom vidět nemusí.“

Stará puška + Adolpho Tramp / pátek 17. 4. / KC Falcon Klatovy